www.pravnik.eu

Vyhledávání/6/2014

STATI / ARTICLES
 
ELIÁŠ, Karel: K první větě občanského zákoníku: prolegomena ke každému příštímu komentáři občanského zákoníku

 
s. 433-447
 
Abstrakt: Stať se věnuje výkladu první věty nového českého občanského zákoníku, která zní: „ustanovení právního řádu upravující vzájemná práva a povinnosti osob vytvářejí ve svém souhrnu soukromé právo“. Autor poukazuje na inspiraci rakouským (a historicky i českým) občanským zákoníkem. Poukazuje i na posuny formulace proti rakouské předloze reflektující její vědeckou kritiku. Význam věty, která otevírá český občanský zákoník, spatřuje autor v tom, že jde o směrnici k oddělení soukromého práva od veřejného, s jejíž pomocí lze určit, které právní případy spadají pod úpravu občanského zákoníku přímo nebo subsidiárně. Zdůrazňuje, že první věta občanského zákoníku není definicí a že se orientuje jen na hlavní znak soukromého práva spatřovaný ve vymezení práv a povinností mezi osobami. Text se rovněž věnuje výkladu pojmů „právní řád“, „osoba“, „právo“ a „povinnost“ použitým v citovaném ustanovení. Klíčová slova: soukromé právo, občanský zákoník, právní řád, osoba, subjektivní právo, povinnost
 
On the First Sentence of the Civil Code: Prolegomena to Every Future Commentary
 
Abstract: This paper deals with the interpretation of the first sentence of the new Czech Civil Code, which reads: “provision of the law governing the mutual rights and obligations of the parties create, taken as a whole, private law”. The author draws on the inspiration from the Austrian (and historically also from Czech) Civil Code.He points out to the shifts in the wording of the Austrian pattern and reflects its scientific criticism. The author sees the meaning of the sentence that opens the Czech Civil Code, in the fact, that it is a directive to separate private from public law, which determine which cases fall under the legal treatment of the Civil Code directly or secondarily. It points out to the fact that the first sentence of the Civil Code is not a definition that focuses only on the main character of private law, seen in the definition of the rights and obligations between the parties. The text also deals with the interpretation of the terms “legal order”, “person”, “right” and “obligation” as used in that provision.
 
Key words: private law, the Civil Code, the rule of law, a person, a right, duty
 
ŠEJVL, Michal: Původ pojmu subjektivního práva v antickém právním myšlení v kontextu uvažování o lidských právech
 

s. 448-463
 
Abstrakt: Tento článek se zabývá pojmem subjektivního práva v antice v kontextu uvažování o lidských právech. V zásadě vychází z toho, že moderní koncepce lidských práv mají svůj základ v ideji práva subjektivního, tak jak se vytvořila v evropském právním myšlení, zatímco mimoevropské tradice tuto ideu nerozvinuly a hodnotu lidské důstojnosti se snaží naplnit jiným způsobem. Představuje názory právních historiků a filozofů na to, jestli řecké a římské právní myšlení uvažovalo v pojmech subjektivního práva. Na jejich základě pak vyslovuje názor, že antické právní myšlení nejspíše pracovalo s pojmem subjektivního práva, zároveň je však spíše na místě skepse v tom, že by tento pojem subjektivního práva mohl být považován za základ budoucího pojmu lidských práv, jak byl rozvinut v západní tradici.
 
Klíčová slova: subjektivní právo, lidská práva, antika, římské právo
 
The Origin of Concept of Right in Legal Thinking of Classical Antiquity in the Context of Human Rights Thinking
 
Abstract: This article focuses on the concept of rights in classical antiquity in the context of human rights ideas. The starting point is, in principle, thesis that modern concepts of human rights have their foundations in the idea of rights as they were developed in European legal thought, while other non-Western traditions did not developed this idea and the value of human dignity protect via other means. It presents opinions of legal historians and philosophers, whether ancient Greek and Roman legal thinking used concept of rights. On this basis it concludes that legal thinking of ancient antikvity probably used concept of rights, but at the same time this concept of rights cannot be perceived as a basis of future development of human rights in the Western tradition.
 
Key words: concept of rights, human rights, classical antiquity, Roman law
 
KORPÁŠ, Eduard: K ideologickej neutralite konštitučnej demokracie
 
s. 464-482
 
Abstrakt:Výkon politickej moci má v dejinnom priereze viac, či menej intenzívne, ale porovnateľné účinky. Politická moc zvykne na človeka pôsobiť „psychotropne a návykovo“ tak, že v praxi tendujú počiny jej vykonávateľov k narúšaniu privátnej sféry adresátov verejnomocenského pôsobenia. Nie sú dnes väčšie pochybnosti o tom, že konštitučná demokracia je v súhrne schopná zabezpečiť a vynútiť ochranu privátnej sféry jednotlivca efektívnejšie ako nedemokratické režimy.Ale ak také účinky demokratická schéma ústavnej realizácie politickej moci vyvoláva, nie je to z dôvodu, že by bol proces realizácie práva v jej rámci hodnotovo neutrálny. Alebo inak, že by pojmové spojenie demokracie a právneho štátu eliminovalo požadavky na konkrétnu kvalitu obsahu realizácie verejnej moci. Predsa narúšaniu privátnej sféry jednotlivca nemusí byť formálne bazírovanie na princípe legality schopné osve zabrániť. Preto, že obsah regulačného rámca je tak, či onak politickým rezultátom. Pritom je princíp právnej istoty sťažňovým pilierom konštitučnej demokracie tak, že definuje jej povahu nevyhnutne, ale nie výlučne.Veď práve v tých prípadoch, v kterých oprávnený decízor procedurálne perfektne zíde z takpovediac hodnotovo neutrálnej a odosobnenej cesty realizácie práva sa svojvôľa zvykne manifestovať zreteľne. Takpovediac preto, že tak ako v iných druhoch režimov je intersystémový presah právneho a politického zreteľný aj v konštitučnej demokracii.Ozrejmime.
 
Kľúčové slová: konštitučná demokracia, ideológia, demokracia, právny štát, legalita, legitimita
 
On the Ideological Neutrality of Constitutional Democracy
 
Abstract: Execution of political power has from the historical point of view more or less intensive but comparable effects. The political power is capable of affecting its possessors in a “psychotropic and/or addictive” way so they incline to interfere with the private sphere of those who are subjected to them. Nowadays there are no serious doubts that Constitutional Democracy is in comparison with non-democratic regimes able to ensure and enforce protection of individual privacy more effectively. But this is not because the process of realization of law in Constitutional Democracy is value-free. Neither it is due to the fact that conceptual link between Democracy and Rule of Law eliminates the requirements for particular quality of process of realization of political power. Indeed, formal insistence on the principle of legality in itself does not effectively prevent political interferences with private sphere of individuals because legal regulations themselves are just another results of a political process.Nevertheless the main pillar of Constitutional Democracy is the principle of legal certainty. That means – principle of legal certainty defines its nature necessarily but not wholly. Precisely in those cases willfulness manifests clearly in which authorized body is in a legally perfect procedure diverted from the path of “so called” value-free and depersonalized process of realization of law.Only “so called” because like in other types of regimes in the Constitutional Democracy is the intersystem overlap of legal and political sphere evident. Let us explain.
 
Key words: constitutional democracy, ideology, democracy, rule of law, legality, legitimity
 
ONDŘEJ, Jan: Aplikace úmluvy OSN o mořském právu na Arktidu  (Severní ledový oceán)
 
s. 483-500
 
Abstrakt: Na rozdíl od Antarktidy neexistuje speciální právní režim týkající se Arktidy. Arktida je specifická oblast okolo severního pólu, na jedné straně se jedná v podstatě o moře, na druhé straně je to do značné míry zamrzlé moře, což právě vyvolává možné otázky o specifikách režimu této oblasti. Přičemž se dá konstatovat, že lze na Severní ledový oceán aplikovat Úmluvu OSN o mořském právu z roku 1982. Na základě této úpravy vznáší státy nároky na kontinentální šelf za hranicemi 200 námořních mil, které by jim umožnily výhradní čerpání zdrojů v oblasti jejich kontinentálního šelfu. Ukazuje se, že právní úprava kontinentálního šelfu obsažená v Úmluvě OSN o mořském právu vyvolává řadu otázek, které v ní nejsou jednoznačně upraveny. Na arktickou oblast se nevztahují jen normy mezinárodního mořského práva. Vedle těchto pravidel existují rovněž důležitá pravidla v oblasti mezinárodní ochrany životního prostředí. Nutnost řešit různé otázky spojené s Arktidou vedla v roce 1996 k založení Arktické rady. Jednou z hlavních otázek do budoucnosti je, do jaké míry arktické, ale i další státy, které mají zájem o oblast Arktidy, budou chtít chránit její životní prostředí, nebo zda převáží zájem na využívání jejího zejména nerostného bohatství.
 
Klíčová slova: Arktida, Úmluva o mořském právu, kontinentální šelf, životní prostředí
 
Application of the UN Convention on the Law of the Sea to the Arctic (Arctic Ocean)
 
Abstract: Unlike in the case of the Antarctic, there are no special legal regulations for the Arctic.Being a polar region located at the northern most part of the Earth, the Arctic is a mostly frozen sea area which makes the issue of its legal regime specific. Since the 1989 UN Convention on the Law of the Sea involves an international legal framework, it can be applied to the Arctic Ocean as well.On the basis of the Convention, particular states stake claims for the continental shelf beyond the limits of 200 nautical miles, which would allow them an exclusive exploitation of the resources within the shelf territory. It has become apparent that the legal regulation of the continental shelf contained in the UN Convention on the Law of the Sea raises some questions that are not satisfactorily addressed. The Arctic region is regulated not only by the rules of the international sea law, important international environmental law regulations being also applicable. The necessity to tackle certain problems pertaining to the Arctic led to the foundation of the Arctic Council in 1996. A key future issue will be whether the Arctic and other countries that are becoming involved in the region engage in protecting its environment at the expense of the exploitation of its resources, mineral ones in particular.
 
Key words: arctic, United Nations Convention on the Law of the Sea, continental shelf, environmental law
 
GLOSY /GLOSSES
 
GUTTLER Vojen: K otázce lidských práv tzv. druhé generace a jejich reflex do ústavního práva na lidskou důstojnost
 
s. 501-511
 
Abstrakt: Lidská práva tzv. druhé generace nejsou právy absolutními a v zásadě se jich lze domáhat jen v mezích prováděcích zákonů. Ústavní soud však považuje i tato práva za práva základní, byť s ohledem na čl. 41 Listiny základních práv a svobod nejsou aplikovatelná přímo. Sama Listina je však živým organismem; proto je nutné zvažovat, zda zásahem do sociálního práva nedošlo k porušení základního práva na lidskou důstojnost. Jde zejména o případy, kdy zásah do sociálního práva dosahuje takové intenzity, že se dotýká jeho vlastní podstaty. Legální definice pojmu „lidská důstojnost“ sice neexistuje. Její pojetí je však rozpracováno v uznávaném komentáři k Listině a v judikatuře Ústavního soudu. S ochranou lidské důstojnosti souvisí i ústavní princip rovnosti. Ochrana principu rovnosti bývá spojena i se zákazem diskriminace; ta může nabýt takového stupně, že vyvolá i porušení základního práva na lidskou důstojnost. Tu vyvstala otázka možné existence tzv. kolektivní diskriminace, např. u větší skupiny zaměstnanců konkrétního pracoviště; při materiálním pohledu na právo diskriminaci takového druhu a priori vyloučit nelze. Zde se argumentuje i čl. 34 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, která stížnosti skupiny osob připouští.
 
Klíčová slova: lidská práva, sociální práva, Listina základních práv a svobod, základní právo na lidskou důstojnost, Ústavní soud
 
On the Question of the so-called Second Generation Human Rights and their Reflection in the Constitutional Right to Human Dignity
 

Abstract: Human rights of the so-called second generation are not absolute and in principle can be claimed only within the limits of implementing laws.However, Constitutional Court also consideres these rights as fundamental rights, despite Article 41 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms which makes them not directly applicable. The Charter itself is a living organism; it is therefore necessary to consider whether by intervening into social law, fundamental right to human dignity was not infringed. This is particularly the case where the intervention of social rights reaches such intensity that touches its own merits. The legal definition of “human dignity” still does not exist. Its concept is elaborated in the acclaimed commentary on the Charter and in the jurisprudence of the Constitutional Court. Protection of human dignity is related to the constitutional principle of equality. Protecting the principle of equality is also associated with the prohibition of discrimination; it can acquire such a degree that causes a breach of the fundamental right to human dignity. That raised the question of the possible existence of multiple discrimination, for example in a larger group of employees of a particular workplace; from the material law point of view, discrimination of this kind can not be excluded a priori.
 
Key words: human rights, social rights, Charter of Fundamental Rights and Freedoms, fundamental rights, human dignity, Constitutional Court
 
Z VĚDECKÉHO ŽIVOTA / CONFERENCES AND REPORTS
 
CISKO, Lukáš: Jesenná škola práva 2013

 
s. 512-514
 
KULHÁNKOVÁ, Klára: Zpráva z konference „Postavení podnikatele v závazkověprávních vztazích“
 
s. 514-518