www.pravnik.eu

Vyhledávání/10/2016

STATI / ARTICLES
 
ČERNÍN, Karel: Veřejná prostranství, terra incognita
 
s. 803–817
 
Abstrakt: Autor se zabývá veřejným prostranstvím jako právním fenoménem. Uvádí, že je nedostatečně pokrytý jak platnou právní úpravou, tak i odbornou literaturou. Má-li ovšem právní doktrína nabídnout v budoucnu koherentní odpovědi na řadu komplikovaných právních otázek, které se s veřejnými prostranstvími pojí, musí si nejprve ujasnit, co všechno vlastně spadá pod tento pojem. Autor proto v první části článku analyzuje platnou právní úpravu. Ve druhé se pak zaměřuje na otázku, za jakých okolností lze prohlásit za veřejné prostranství pozemek osoby soukromého práva. Za tímto účelem osvětluje, jaká jsou východiska judikatury týkající se deklarace veřejných cest na soukromých pozemcích. Na základě faktu, že pozemní komunikace jsou podmnožinou veřejných prostranství, pak dovozuje, že lze využít teoretické koncepty, které judikatura k veřejným cestám nabízí, a přiměřeně je aplikovat též na ostatní veřejná prostranství. Ve třetí části pak autor podrobuje kritice judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu v soudních sporech týkajících se vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemku jako veřejného prostranství. Svou kritiku staví na předchozím teoretickém rozboru pojmu veřejného prostranství a jeho znaků, které dovodil z judikatury, zejména veřejného věnování a nutné (sídelní) potřeby.
 
Klíčová slova: veřejné prostranství, pozemní komunikace
 
Public Places, Terra Incognita
 
Abstract: The author deals with the question of public (open) space as a legal phenomenon.He finds it to be insufficiently covered by the current Czech law and the literature.He argues, that if the doctrine wants to offer coherent answers to complex legal problems connected to public places it has to first make clear which places can be classified as public under the legal definition. Therefore in the first part of his article he analyses current law. In the second part he examines under which circumstances can a public place be declared on private property. For this reason he explains the grounds on which the judicature concerning public thoroughfares is based.Based on the fact that public thoroughfares are considered a subset of public spaces, the author concludes that it is possible to use theoretical concepts that the judicature concerning public thoroughfares offers and to apply them accordingly to other types of public (open) spaces. In the third part of his article the author criticises the judicature of the Highest court and of the Constitutional court of the CZE in lawsuits concerning the unjust enrichment of municipalities for using private land as public place. He builds his critical Review upon the previous theoretical analysis of the concept of public (open) space and its legal attributes which he derived from the said judicature, especially public dedication and urban necessity.
 
Key words: public space, highway, public thoroughfare
 
HANDRLICA, Jakub: Expropriační tituly subjektů soukromého práva
 
s. 818–828
 
Abstrakt: Jednotlivé předpisy veřejného práva přiznávají expropriační (vyvlastňovací) titul i subjektům soukromého práva, které jsou držiteli veřejnoprávních povolení k výkonu určitých činností (realizace veřejně prospěšných děl). Této konstrukci, která byla uplatňována již v rakouských právních předpisech, se věnoval Jiří Pražák na stránkách své studie „Das Recht der Enteignung in Österreich“ z roku 1877. Ačkoliv tyto subjekty nedisponují statusem nepřímých vykonavatelů veřejné správy, plyne jim z titulu uděleného veřejnoprávního povolení celá řada oprávnění, která mají důsledky jak v rovině veřejného, tak i soukromého práva. Článek se věnuje vztahu těchto subjektů vůči státu (státní správě), problému veřejného zájmu prosazovaného subjekty soukromého práva a otázce případné možnosti unifikace expropriačních titulů v předpisech veřejného práva.
 
Klíčová slova: vyvlastnění, veřejný zájem, expropriační titul, expropriant, expropriát, veřejně prospěšná stavba, veřejný podnik, koncese
 
Expropriation Rights of the Subjects of Private Law
 
Abstract: Expropriation rights are conferred also to the subjects of private law by a number of provisions of the applicable legislation. This topic was addressed already by Jiří Pražák in his German written study “Das Recht der Enteignung in Österreich”, which was published in 1877.Although state authority hasn’t been delegated to these subject, they do possess a number of rights arising from the issued concessions. This article is dealing with the relationship of these subjects vis-á-vis the state, with the question of public interest which is to be enforced by the subjects of private law and at last but not at least, with the issue of prospective unification of expropriation rights.
 
Key words: expropriation, public interest, expropriation rights, the expropriated, the expropriating, concession, public utilities
 
 
HEJČ, David: Smíšené správní akty v právním řádu čr aneb 10 let účinnosti opatření obecné povahy
 
s. 829–842
 
Abstrakt: Příspěvek se zabývá smíšenými správními akty. Pozornost přitom není soustředěna jen na institut opatření obecné povahy, ale rovněž na správní rozhodnutí a podzákonné právní předpisy, pokud z hlediska svého obsahu naplňují pojmové znaky smíšených správních aktů. Pozornost je nejprve věnována doktrinálním východiskům smíšených správních aktů. Následně se příspěvek zabývá výskytem pojmových znaků smíšených správních aktů v uvedených právních formách a rovněž způsoby (korespondujícími s příslušnými právními formami), jakými jsou tyto akty vydávány, a právními prostředky ochrany, jaké proti nim poskytuje právní řád. Příspěvek se zabývá také problematikou, kdy nejsou smíšené správní akty vydávány a přezkoumávány jako opatření obecné povahy a tyto akty jsou upraveny podstatně odlišnými způsoby, což má vliv na úroveň ochrany veřejných subjektivních práv jejich adresátů.
 
Klíčová slova: smíšený správní akt, právní forma, předmět regulace, proces vydávání, prostředky ochrany, materiálně-formální přístup, opatření obecné povahy, veřejná subjektivní práva
 
Hybrid Administrative Acts in the Czech Legal Order and 10 Years since Effective Date of Measure of General Nature
 
Abstract: The paper deals with hybrid administrative acts. It focuses not only on measures of general
nature, but also on administrative decisions and secondary legislation, if they fulfil conceptual features of hybrid administrative acts with respect to their contents. Firstly, it deals with doctrinal bases of the hybrid administrative acts. Subsequently, the paper deals with the presence of the conceptual features of hybrid administrative acts within mentioned legal forms, and also with the process (corresponding to the legal forms) leading to issuance of these acts and with legal means of protection against them provided by legal order. The contribution also deals with the question whether, if hybrid administrative acts are not issued and reviewed as measures of general nature, are these acts regulated in fundamentally different ways, which impacts the level of protection of public subjective rights of their addressees.
 
Key words: hybrid administrative act, legal form, subject of regulation, process of issuing, means of protection, materially-formal conception, measure of general nature, public subjective rights
 
KOPECKÝ, Martin: Význam materiální právní moci a rei iudicatae v právu správním
 
s.843–862
 
Abstrakt: U vlastnosti právní moci se tradičně rozlišuje mezi její formální a materiální stránkou. Zatímco formální (vnější, procesní) právní moc znamená, že rozhodnutí nemůže být účastníky (stranami) napadeno řádnými opravnými prostředky, s materiální (vnitřní) právní mocí, jejímž předpokladem je právní moc formální, jsou spojeny atributy jako závaznost a nezměnitelnost rozhodnutí ze strany vykonatele veřejné moci (soudu, správního úřadu) a vytvoření překážky rei iudicatae, pro tutéž věc mezi týmiž účastníky. Otázka právní moci se minimálně v rámci středoevropského právního systému netýkala a netýká jen rozhodnutí soudních, ale i aktů vydávaných správními úřady a jinými vykonavateli veřejné správy. Veřejná správa musí svými postupy zajistit různé zájmy: jednak veřejný zájem, neboť správa by měla být schopna reagovat na aktuální veřejné potřeby, jednak i zajistit stabilitu právních vztahů a ochranu nabytých práv osob. Správní právo přiznalo některým jednáním veřejné správy vlastnost materiální právní moci a s ní spojené pravidlo rei iudicatae, přičemž se inspirovalo v historicky dříve uplatňovaných a uznávaných účincích rozhodnutí soudních. Materiální právní moc nebyla (a ani dnes není) možnou vlastností všech druhů správních aktů, když požadavek zajištění ochrany veřejného zájmu tenduje pro potřebu, aby správa mohla v některých případech pružně měnit právní situace založené svými dřívějšími akty. Článek rozebírá různé přístupy k problematice právní moci ve správním právu, a to autorů, kteří o tom psali v minulosti, ale i současníků, a podrobně se věnuje těm situacím, kdy může dojít k zásahům do pravidla o závaznosti a nezměnitelnosti správních rozhodnutí.
 
Klíčová slova: správní akt, formální právní moc, materiální právní moc, rei iudicatae
 
The Significance of Material Legal Effect and Rei Iudicatae in the Administrative Law
 
Abstract: The term of legal effect (legal force) traditionally breaks down into formal and material (substantive) aspects.While the formal (external, process) legal effect means that decision cannot be appealed by participants of proceeding, the material (internal) legal effect – for which the formal legal effect is the premise – is associated with attributes such as binding and immutability of the decision by the public authorities (neither judicial nor administrative) and creating the impediment of rei iudicatae in the same matter for the same participants of proceeding. At least within the Central European legal system the question of legal effect is not related only with judicial decisions, but also with acts issued by administrative authorities and other public administrators.Public administration has its own procedures to ensure the various interests: on the one hand there is the public interest to be ensured, because the administration should be able to respond to the current public needs, and on the other hand the administration has to ensure the stability of legal relations and protection of acquired rights of individuals. The administrative law admitted the attribute of legal effect to some acts of public administration and its associated rule of rei iudicatae taking inspiration from the historically previously applied and recognized effects of court decisions.Material legal effect was not (and is not even today) possible attribute for all types of administrative acts, while the requirement of ensuring the protection of the public interest tends to the ability of public administration flexibly change the legal situation based by its earlier acts in some cases. The article discusses different approaches to the issue of legal effect in the administrative law mainly from the point of view of the authors who have written about it in the past as well as the contemporary authors, and focuses on the situations where there may be its interference with the binding character and immutability of the administrative decisions.
 
Key words: administrative act, formal legal effect, material legal effect, rei iudicatae
 
MALAST, Jan: K pojmu, povaze a podobám neúzemní samosprávy – samospráva veřejných pojišťoven
 
s. 863–874
 
Abstrakt: Příspěvek se věnuje problematice neúzemní samosprávy. Zabývá se nejen obecnými znaky samosprávných institucí ve veřejné správě České republiky, ale také problémem typologie veřejné samosprávy v naší soudobé i historické literatuře, přičemž se sám pokouší vymezit znaky, které by mohly přispět ke zpřesnění této typologie. Úvodní teoretické úvahy jsou následně konfrontovány s příklady dvou subjektů, u nichž i doktrína – přinejmenším částečně, tím spíše však ne zcela jednoznačně – připouští existenci určitých samosprávných aspektů. Zvolenými subjekty zkoumání jsou Všeobecná zdravotní pojišťovna a Česká kancelář pojistitelů coby veřejnoprávní instituce zřízené zákonem za účelem výkonu specifické činnosti v oblasti veřejných pojištění (volba pojišťoven byla inspirována některými texty J. Pražáka). Text za pomoci analýzy právní úpravy obou zmíněných institucí hledá jejich případné samosprávné prvky a na základě zjištěných poznatků se je pokouší klasifikovat, respektive subsumovat pod některou z tradičních kategorií subjektů veřejné správy.
 
Klíčová slova: samosprávné subjekty, typologie samosprávy, neúzemní samospráva, Všeobecná zdravotní pojišťovna, Česká kancelář pojistitelů
 
The Concept, Nature and Forms of Non-territorial Self-government: the Self-government of Public Insurance Companies
 
Abstract: The paper deals with the issue of non-territorial self-government. It includes not only the general characteristics of self-governmental institutions in the public administration of the Czech Republic but also the problem of the typology of public authorities in our contemporary and historical literature, while attempting to define characters possibly contributing to improving this typology. Theoretical explorations are subsequently confronted with examples of two subjects in which is by doctrine admitted (at least partly, but not the more clearly) the existence of certain self-governmental aspects. Chosen examined subjects are the General Health Insurance Company and the Czech Insurers’ Bureau as public institutions established by law in order to pursue specific activities in the field of public insurance (the choice of insurance companies was inspired by some texts of J.Prazak). The text is looking – by analyzing the legislation – at both these institutions for their eventual self-government elements and on the findings he attempts to classify them, respectively subsume them under some of the traditional categories of public administration bodies.
 
Key words: self-governmental institutions, classification of self-government, non-territorial self-government, General Health Insurance Company, Czech Insurers’ Bureau
 
POMAHAČ, Richard: Úřady a soudy – spory nebo dialog?
 
s. 875–884
 
Abstrakt: Významný český administrativista Jiří Pražák se vyjádřil ve studii Die prinzipielle Abgrenzung der Kompetenz der Gerichte und Verwaltungsbehörden k řadě otázek soudní kontroly veřejné správy. Je pozoruhodné, že mnohé jeho myšlenky z roku 1889 souzní s tím, co řeší současná právní věda. To se týká zejména rozdílné úřední a soudní názorové orientace na použití nominálně shodných pravidel v podobných situacích. Z hierarchického hlediska platí to, co rozhodl soud. Problémem zůstává, jak skloubit dialog s hierarchií, a zda je to vůbec potřebné. Srovnávací výzkum správního soudnictví se na jedné straně shoduje na určitém standardu ochrany subjektivních práv, na druhé straně je však stále tolerantnější ke kombinovaným institucionálním a procesním řešením. Tato stať věnuje pozornost typologii správní a soudní adjudikace. Jako zvláště problematický lze vnímat přezkum sankčních rozhodnutí, uvědomíme-li si, jak hypertrofovanou se stala regulace správního trestání. V této souvislosti je hodnocen rozvoj hybridního typu kontroly, jímž je kvazisoudní přezkum spojený s různými formami dialogu mezi soudy a administrativními tribunály.
 
Klíčová slova: správní právo, přeregulovanost, subjektivní práva, rozhodování, soudní přezkum
 
Administrative Authorities and Courts – Conflicts or Dialogue?
 
Abstract: A significant Czech expert in administrative law Jiří Pražák commented, in the study Die prinzipielle Abgrenzung der Competenz der Gerichte und Verwaltungsbehörden, on a number of issues of administrative justice. It is noteworthy that many of his ideas from 1889 resonate with current jurisprudence. This applies in particular to the divergence in opinions on nominally identical rules in similar situations. From a hierarchical legal point of view the correct position is what courts decide. The problem remains how to combine dialogue with hierarchy, and whether this Exchange is even needed. Comparative research on administrative justice on the one hand corresponds to a certain standard of protection of individual rights, on the other hand it is still tolerant towards combined institutional and procedural solutions. This paper pays attention to the typology of administrative and judicial adjudication. The review of decision in the sphere of sanctioning is particularly problematic due to the over-regulation of administrative punishment. In this context, we evaluated the development of hybrid type of control, which is a quasi-judicial review associated with different forms of dialogue between courts and administrative tribunals.
 
Key words: administrative law, over-regulation, subjective rights, adjudication, judicial review
 
ŘÍHA, Michal: Právo křičet: k oprávnění státu zasahovat do volební soutěže v judikatuře soudů
 
s. 885–894
 
Abstrakt: Tento článek se zabývá omezením svobody projevu ve vztahu k regulaci financování volebních kampaní. Hlavním tématem je otázka, zda stát má pravomoc stanovit maximální hranici, kolik jednotlivec může přispět kandidátovi nebo kolik prostředků může sám použít na nezávislou propagaci politické strany nebo jednotlivého kandidáta. Ve směru k poslednímu pokusu české vlády změnit současný deregulovaný stav se objevila řada kritiky, která se odkazovala i na nedávná rozhodnutí amerického Nejvyššího soudu, který velmi omezil veřejný zájem na kontrole kampaní. Na druhé straně stojí Evropský soud pro lidská práva, který poskytl státům vysokou míru uvážení, když naopak veřejný zájem na funkčním volebním procesu uznal. Oproti Nejvyššímu soudu USA tak ESLP přiznal státům oprávnění omezit práva třetích stran vést volební kampaně, pokud jsou v daný okamžik obdobně omezeny i politické strany. Činnost třetích subjektů ve volebním procesu roste a vede k obcházení účelu volebního práva. Skoro neomezené množství prostředků v politice bez uvedení původu ohrožuje volební politický pluralismus a způsobuje hrozbu korupce. Závěrem článku je, že v systému Evropské úmluvy státy disponují oprávněním regulovat politickou činnost třetích stran, omezit množství financí ve volebním procesu i vynutit zveřejnění identity zadavatele politické reklamy.
 
Klíčová slova: volební reforma, financování volebních kampaní, svoboda politického projevu
 
Freedom of Political Scream: State’s Competence to Regulate Electoral Campaign in Case Law
Abstract: This Article is dealing with reservations to freedom of expression in cases of regulation of electoral campaigns financing. The main issue here is the question of whether the state has competence to put ceiling on the amount of what an individual can contribute to candidates or to spend on his own campaign to promote a political party or particular candidate. Regarding the last effort of the Czech Government to control current deregulated situation, a lot of criticism derived from recent Supreme Court of United States case law where public interest is very limited. On the other hand, the European Court of Human Rights provided Contracting States with wide margin of appreciation when it comes to public interest on integral electoral process. Contrary to SCOTUS, the ECtHR recognized the right of States to prohibit third parties from campaigning when political parties are similarly excluded. Generally, activities of third parties other than political parties or candidates are growing and bypassing intention behind classical electoral legislation to secure transparent and accountable system of electoral campaigning.Nearly unlimited amount of money in politics as well as its unknown origins, endanger political pluralism and promotes fear of corruption. To conclude, under the regime of ECHR, states possess enough discretionary power to issue regulation of political activities of third parties to create obligation to disclose the identity of contracting authority of campaign advertisements and to regulate the amount of money involved in campaigning.
 
Key words: electoral reform, political campaign financing, freedom of political expression
 
SKULOVÁ Soňa – HEJČ David – BRAŽINA Radislav:  Odůvodnění správního rozhodnutí: revitalizace institutu s dlouhou tradicí
 
s. 895–912
 
Abstrakt: Odůvodnění správního rozhodnutí má v českém prostředí dlouhou tradici. O tom svědčí skutečnost, že již prvorepubliková doktrína, jakož i praxe, včetně judikaturní, tento jeden ze základních postulátů řádného působení správních orgánů vůči účastníkům řízení uplatňovala a rozvíjela. Jakkoliv se v období mezi léty 1948 až 1989 stal z odůvodnění mnohdy spíše formální apendix rozhodnutí, když skutečná jeho motivace zůstávala skryta a argumentace nepříliš rozvinuta, jsou v současnosti opět na odůvodnění správních aktů, a to nejen konkrétních, ale také již smíšených (opatření obecné povahy) kladeny prohlubující se kvalitativní požadavky. V tomto aspektu se projevuje značný vliv judikatury, a to soudů nejen českých. Autoři zkoumají také hlavní funkce, které může či je schopno odůvodnění správního aktu plnit ve vztahu jak k ochraně práv dotčených osob, tak veřejného zájmu a také k podpoře efektivního procesu, včetně roviny komunikace mezi správními orgány navzájem, a soudy. V této souvislosti autoři poukazují na některé aktuální otázky, jako je koncepční problém tzv. „úplnosti“ odůvodnění. Autoři upozorňují na skutečnost, že potenciál řádného odůvodnění není dosud zcela vyčerpán, mj. také s ohledem na perspektivní, jakož i žádoucí, využití jeho funkce mediační. Autoři pak své úvahy uzavírají se závěrem, že povinnost „odůvodňovací“, svým rozsahem působnosti, váhou a také významem pro rozvíjení argumentace jak správních orgánů, tak soudů v rámci přezkumu, považují za zásadu (princip) řádného odůvodnění.
 
Klíčová slova: odůvodnění rozhodnutí, odůvodnění opatření obecné povahy, funkce odůvodnění, princip řádného a úplného odůvodnění, odůvodnění
 
Reasoning of Administrative Decision: Revitalization of Institute with Long Tradition
 
Abstract: Reasoning contained in administrative decisions has a long tradition in the Czech Republic. This is confirmed by the fact that already the doctrine and practice of the First republic, including case law of Supreme administrative court, implemented and developed the duty of the administrative bodies to reason their decisions. Although in the period between 1948–1989 reasoning often became a formal appendix of decision and real motivations remained hidden, currently there are imposed, on the reasoning of administrative acts (also measure of general nature), growing quality requirements. This has significant influence on the case law. The authors of this paper also examined the major functions that may, or are able to, fulfil the reasoning of an administrative act in relation to the protection of public individual rights and public interest. The authors also highlighted the possibility of reasoning to support efficient process of communication between administrative bodies and courts. In this context the authors focused on the so-called “Completeness of reasoning” concept. The authors pointed out the fact that the potential of proper reasoning is not completely exhausted especially in respect to prospective and desirable use of its mediation function. The authors then concluded that obligation of reasoning, its scope, weight, and also the importance for administrative bodies and courts evolved into the principle of proper reasoning.
 
Key words: reasoning of administrative decision, reasoning of measure of general nature, function of reasoning, principle of proper and complete reasoning
 
SVOBODA Tomáš – SMUTNÁ Veronika: K odpovědnosti za újmu způsobenou podzákonnou normotvorbou
 
s. 913–923
 
Abstrakt: Příspěvek se zabývá otázkou odpovědnosti státu (či územních samosprávných celků) za újmu způsobenou protiprávní podzákonnou normotvorbou v režimu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Dosavadní judikatura Ústavního soudu a Nejvyššího soudu stabilně odmítá podřazení normotvorné činnosti pod kategorii nesprávného úředního postupu jakožto kategorii odpovědnosti při výkonu veřejné moci, o které lze v souvislosti s normotvorbou zpravidla uvažovat. Pro tuto judikaturu je charakteristické, že k uvedenému závěru dospěla v kontextu zákonné normotvorby. Tento právní názor byl nicméně posléze rozšířen také na normotvorbu podzákonnou. Příspěvek identifikuje trojici hlavních argumentů (vyvození politické odpovědnosti za normotvorbu, autonomie normotvůrce a odpovědnosti výhradně za aplikaci práva), které judikaturu vedly k závěru o neodpovědnosti za normotvornou činnost, a uplatňuje tyto argumenty v oblasti podzákonné normotvorby, přičemž dochází k závěru, že tyto argumenty vyloučení odpovědnosti za podzákonnou normotvorbu zcela jednoznačně nesvědčí. Autoři příspěvku se v závěru přiklánějí k systémovému přístupu, který by více zohledňoval podstatu konkrétní (podzákonné) normotvorby.
 
Klíčová slova: normotvorná činnost, podzákonná normotvorba, legislativní újma, odpovědnost za škodu, nesprávný úřední postup
 
Responsibility for Damage Caused by Sub-statutory Law-making
 
Abstract: The paper deals with the question of responsibility of the state (or territorial self-governments) for damage caused by illegal sub-statutory regulations under the Law no. 82/1998 Coll. On liability for damage caused by the exercise of public power. Existing case law of the Constitutional Court and the Supreme Court consistently rejects the inclusion of legislative activities under the category of maladministration as a category of responsibility for the exercise of public power which can be in the context of law-making generally considered. It is typical that courts came to that conclusion in the context of the statutory law-making (legislation). This legal opinion was, however, later extended to sub-statutory law-making. The paper identifies three main arguments (raising of only political responsibility for the law-making, autonomy of the legislator and maladministration as solely the application of the law) that the case law led to the conclusion of irresponsibility for legislative activities and apply these arguments on sub-statutory law-making, and concludes that these arguments do not clearly lead to the exclusion of liability. According to the authors more systematic approach to the problem of the liability for law-making is needed.

Key words: normative legal act; law regulation; law-making; sub-statutory law-making, administrative law-making; legislative damage; liability for damage; maladministration
 
DISKUSE /DISCUSSION
 
HOŘEŇOVSKÝ Jan:  Kritický nástin politizace soudní moci
 
s.924–935
 
Abstrakt: Má práce se věnuje politizaci moci soudní. V ústavních demokraciích bývá politický systém ohraničen právním rámcem, který je zpravidla vymahatelný před soudem. Soudy proto z povahy věci v určité míře spolurozhodují o podobě a obsahu politiky. V dnešní době můžeme přitom pozorovat radikalizaci společnosti, která je dle mého názoru do značné míry způsobena právě depolitizací veřejného prostoru. Za tu samozřejmě nemohou pouze soudci, jejich roli nelze přeceňovat. Přesto určitý podíl na zmíněném vývoji mají – což je důvodem, proč má smysl se jim věnovat. Představuji zde kritické pohledy k úloze soudců v politickém procesu. Mojí aspirací není přinést absolutně objektivní náhled na danou problematiku, nýbrž prezentovat a obhajovat kritické argumenty, jejichž cílem je být podnětem k vyvolání debaty o nastíněných otázkách. Prezentuji zde tento proces jako riziko pro současný politický systém, který omezuje politice a veřejnosti možnost rozhodovat o důležitých celospolečenských otázkách a následně za tato rozhodnutí nést odpovědnost. Můj článek by však neměl být primárně vnímán jako kritika moci soudní, nýbrž jako upozornění na krizi a slabost politického prostředí, jehož důsledkem je politizace soudů, která přináší nezanedbatelná celospolečenská rizika.
 
Klíčová slova: soudy, lidská práva, judicializace, politika, právo
 
Critical Outline of Judicialization of Politics
 
Abstract: The paper deals with judicialization of politics. In constitutional democracies, the political system is limited by the legal framework, which is usually enforceable before court. The courts, therefore, by definition, to a certain extent co-decide on the form and content of policy. The current radicalization of society is, in my opinion, largely caused by the depoliticization of the public affairs. The role of judges on the other hand cannot be overstated. Here I present a critical perspectives on the role of judges in the political process. My aspiration is not to present an absolutely objective account of the issue, but to present and defend critical arguments intended to be an incentive to launch a debate on the outlined issues. I present this process as a risk to the current political system, which limits politics and the public in their ability to decide on important societal issues and subsequently to accept responsibility for these decisions. My article should not be seen primarily as a critique of judicial power; but as a warning against the weakness of the political environment, which results in the politicization of the judiciary, which brings substantial risk nationwide.
 
Key words: courts, human rights, judicialization, policy, law