www.pravnik.eu

Vyhledávání/1/2017

STATI / ARTICLES
 
BAKEŠ, Milan – ELIÁŠ, Karel: K právní kvalifikaci ujednání odporujících cenovým předpisům
 
s. 1–19
 
Abstrakt: Pojednání bere v úvahu, že ani v tom nejliberálnějším ekonomickém systému se veřejná moc nezříká zásahů do hospodářského života, regulaci cen z toho nevyjímaje. V právním státě představuje cenová regulace výjimečné opatření a akceptovat ji lze jen za podmínek zcela omezených, podmíněných intenzivním veřejným zájmem. Autoři se v příspěvku zabývají řešením otázek souvisejících s případy smluvních ujednání o úplatě za situace, kdy dohodnutá výše úplaty odporuje regulované ceně. Rozbor poukazuje na poznatky spojené s měnícími se úpravami v českém právu, v němž se v průběhu století vystřídaly snad všechny možné přístupy k právnímu řešení takového konfliktu. Stať zvláště upozorňuje na nelogičnost právního pravidla § 758 obchodního zákoníku, podle kterého měla při jakémkoli porušení cenové regulace (tedy i při ujednání ceny nižší než nejméně přípustné) platit pro smluvní strany cena přípustná podle cenových předpisů jako maximální. Autoři uzavírají, že nejpřijatelněji lze tento konflikt řešit zachováním platnosti smlouvy s tím, že ujednání o ceně soud na návrh strany změní tak, aby úplata vyhovovala cenovým předpisům, a určí ji jako spravedlivou.
 
Klíčová slova: smlouva, cenová regulace, spravedlivá úplata, volný pohyb zboží a služeb
 
On the Legal Classification of Agreements Opposing Price Regulations
 
Abstract: This treatise takes into account that even in the most liberal economic system, the public power does not renounce its possible interference into economic life, regulation of prices is no exception. For the rule of law system, price control represents an exceptional measure and is accepted only under limited condition, conditional upon intense public interest. The authors deal in this paper with issues connected with cases of contractual arrangements for the remuneration in situations where the agreed amount of consideration contradicts the regulated price. The analysis highlights the findings associated with changing regulations in the Czech law, which, over the many centuries, have tried almost all the possible approaches for a legislative solution to such conflicts. The article specifically highlights the illogic of the rule we find in § 758 of the Commercial Code, according to which any violation of price regulation (i.e. also in agreements on rates lower than minimally allowed) the price to be paid by the Parties, as permitted by the law, counts as the maximum price. The authors conclude that the best way how to solve this conflict is by maintaining the validity of that contract which included the arrangements for the court to change to the price so that it reflects the price regulations in place and which the court determines as fair.
 
Key words: contract, price regulation, fair remuneration, the free movement of goods and services

MALENOVSKÝ, Jiří:  Ubi ius ibi remedium: Zamyšlení nad dvěma neúspěšnými projekty světového soudu pro lidská práva
 
s. 20–36
 
Abstrakt: Australský a Švýcarskem zaštítěný návrh na zřízení celosvětového soudu pro lidská práva od sebe dělí 60 let. Jejich společným jmenovatelem se stala obecná zásada právní ubi ius ibi remedium, v jejímž jménu autoři těchto návrhů usilovali o to, aby individuální oběti porušení lidských práv chráněných mezinárodními smlouvami měly k dispozici prostředek nápravy, o němž by rozhodoval univerzální soudní orgán. Jakkoli byl australský návrh ve své době považován za utopický, ovlivnil zřejmě směřování dalších negociací, které nakonec vedly k částečnému odklonu od dříve kategoricky pojímaného zákazu vměšování do vnitřních záležitostí státu a potažmo k akceptování myšlenky přezkumu dodržování mezinárodních lidských práv v individuálních případech. Švýcarská iniciativa působí realističtěji. V jejím jádru je ovšem záměr pozvednout evropské chápání pojmu „remedium“ coby výrazu práva jednotlivce na přístup k mezinárodnímu soudu na úroveň globální, což vzbuzuje rozpaky. Přiléhavější a naléhavější alternativou k tomu jsou opatření, jež by vedla k transformaci fakultativně poskytovaného práva na stížnost ke kvazijudiciálním orgánům v právo, jež bude garantováno ve všech mnohostranných lidskoprávních smlouvách obligatorně, a bude tak uplatňováno systematicky všude na světě.
 
Klíčová slova: Světový soud pro lidská práva, obecná zásada právní „ubi ius ibi remedium“, mezinárodněprávní zásada nevměšování, právo jednotlivce na stížnost, Pakty o lidských právech
 
Ubi ius ibi remedium: A Reflection on two Unsuccessful Proposals for a World Court of Human Rights
 
Abstract: Sixty years separate the Australian and the Swiss-sponsored proposal for the establishment of a world court of human rights. They shared, however, a common denominator: the general principle of law “ubi ius ibi remedium”. In the name of that principle, calls for a special remedy were made. That remedy would be at the disposal of individual victims of violations of human rights protected by multilateral international conventions. A universal judicial body would be called to adjudicate on such potential violations. The Australian proposal was considered utopian. Still, it seems to have influenced the then ongoing negotiations that eventually partially departed from the categorically interpreted principle of non-intervention in State’s domestic affairs. It thus effectively contributed towards accepting the idea that individual cases of human rights violations should be scrutinized by a competent international body. The Swiss initiative has been conceived in a more realistic manner. At its core nonetheless lies the intention to elevate the European understanding of the concept of “remedium” as an expression of an individual’s right to access to an international tribunal on human rights onto the global scale. That is problematic. There are in fact a number of more urgent alternatives which could assure the transformation of the right of individual petition to various treaty bodies, currently guaranteed by multilateral human rights conventions in a facultative way, into an obligatory remedy, which would permit the enjoyment of that right everywhere in the world.
 
Key words: AWorld Court of Human Rights, general principle of law “ubi ius ibi remedium”, international law principle of non-intervention, individual right of petition, Covenants on human rights
 
ŠEJVL, Michal: Retroaktivita jako diskursivní pojem?
 
s. 37–62
 
Abstrakt: Tento článek nejdříve analyzuje vymezení retroaktivity a klasifikaci různých situací spojených s intertemporálním působením právní normy tak, jak je prováděna u různých právních teoretiků, a snaží se identifikovat různé problémy spojené s těmito vymezeními a klasifikacemi. Poté se snaží některé problémy řešit (např. rozlišováním mezi formální a materiální působností normy). Následně přináší vlastní klasifikaci těchto situací, v níž zejména klade důraz na rozlišování mezi pravou retroaktivitou, retrospektivou a nepravou retroaktivitou, aby pak ukázal, že se pravá retroaktivita v právu vlastně neprovádí a místo ní se používá retrospektiva. Dále se snaží prozkoumat možnosti chápání retroaktivity jako právního principu, přičemž zakončuje, že pokud by byl pojem retroaktivity chápán jako právní princip, pak by se stal tento pojem pro rozhodování o přípustnosti nějakého intertemporálního působení právní normy vlastně irelevantním. Na závěr diskutuje možnost chápat pojem retroaktivity jako diskursivní pojem, pokouší se ustavit rozdíl mezi diskursivními pojmy a právními principy, aby nakonec zakončil, že je vhodné nadále pojem retroaktivity chápat jako pojem klasifikační a teprve poté rozhodovat o nepřípustnosti nějakého intertemporálního působení práva na základě právních principů.
 
Klíčová slova: retroaktivita, pravá a nepravá retroaktivita, retrospektiva, právní fikce, právní princip, klasifikační pojem, diskursivní pojem
 
Retroactivity as an Essentially Contested Concept?
 
Abstract: The presented article in the beginning analyses various definitions of retroactivity and classification of various situations connected with the intertemporal effect of legal norms in the works of various Czech legal scholars. On the basis of this analysis it tries to identify and solve variousproblems (e.g. by distinguishing between material and formal applicability of legal norm). Then it presents its own classification of various situations connected with the intertemporal effect of legal norm and stress the importance of distinguishing between “real” retroactivity (Echte Rückwirkung), “apparent” retroactivity (Unechte Rückwirkung) and retrospectivity. It tries to argue that “real” retroactivity is not used in practice and that retrospectivity is used instead. Then it discusses the possibility to understand the concept of retroactivity as a legal principle and concludes that if we accept this understanding, then the concept of retroactivity becomes irrelevant. It also analyzes the concept of retroactivity as an essentially contested concept, and establishes the distinction between legal principles and essentially contested concepts and concludes that we shall still maintain such understanding of retroactivity which treats it as a criterial concept and only afterwards we shall decide whether some intertemporal effect of legal norm is unacceptable in the light of legal principles.

Key words: retroactivity, “real” retroactivity (Echte Rückwirkung) and “apparent” retroactivity (Unechte Rückwirkung), retrospectivity, legal fiction, legal principle, criterial concept, essentially contested concept
 
GLOSY/ GLOSES
 
SUCHOŽA, Jozef: Vzťah reformy právneho poriadku a výučby práva
 
s. 63–68
 
Abstrakt:V prezentovanej štúdii sa autor zamýšľa nad vzťahom reformy právneho poriadku a reformy pedagogického procesu.V tejto súvislosti si všíma aj niektoré historické okolnosti a špecifiká skúmaného vzťahu. Napokon prezentuje viaceré návrhy de lege ferenda.
 
Kľúčové slová: korporačné právo, reforma právneho poriadku, reforma výučby práva, hypertrofia práva, tvorba práva, obchodné právo, hospodárske právo
 
 The Relationship between the Legal Order Reform and Legal Education
 
Abstract: in the submitted study, the author contemplates the relationship between the legal order reform and the reform of the pedagogical process. In this regard, the author takes into account some historical circumstances and specifics particular to this topic. Finally, the author presents several de lege ferenda proposals.
 
Key words: corporate law, reform of the legal order, reform of legal education, hypertrophy of law, creation of laws, business law, economic law
 
MAŘÁDEK, David:  Několik poznámek k problematice právnické osoby jako osoby blízké
 
s. 69–74
 
Abstrakt: V právní teorii ani praxi dodnes nebyla přesvědčivým způsobem zodpovězena otázka, zda a nakolik lze konkrétní zákonné ustanovení, které ve své skutkové podstatě (hypotéze) počítá s osobou blízkou, aplikovat též na vztah mezi fyzickou a právnickou osobou, nebo dokonce mezi dvěma právnickými osobami. V soudní praxi, respektive judikatuře nenajdeme rozhodnutí, jež by tuto otázku zkoumalo z obecného pohledu právní metodologie. Nejvyšší soud České republiky se jí nejvíce dotkl v judikatuře, která se týká ustanovení § 42a odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku v posledním účinném znění, případně § 196a odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku v posledním účinném znění. Tato judikatura však obsahuje nejednu nepřesnost. Zastáváme-li fikční teorii právnických osob, pak osobami vzájemně blízkými však mohou být vždy jen fyzické osoby, protože blízký vztah byl v českém právním řádu vždy pojímán jako vztah lidské blízkosti mezi konkrétními lidmi. Jednotlivé ustanovení, které hovoří o osobě blízké, aniž by ji definovalo, je obecně možné na právní vztah, v němž vystupuje právnická osoba, použít především analogicky za splnění podmínek pro analogický postup. Rekodifikace soukromého práva zavedla novinku v podobě ustanovení § 22 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, která má potenciál při řešení předestřené otázky pomoci.
 
Klíčová slova: osoba blízká, analogie, doslovný výklad, poměr obdobný jako poměr rodinný, jasný úmysl zákonodárce
 
 
Some Remarks on Legal Entities as Close Persons
 
Abstract: Up to the present day there hasn’t been, neither in legal theory, nor in practice, found a convincing answer to a question, whether it is possible to apply particular legal provision, which regulates the institute of a close person, also in the case of a legal relationship between natural and legal person or even between two legal persons. In a practice of courts, or more precisely in judicature, there is no decision, which would examine this question from the general perspective of a legal methodology. The Supreme court of Czech republic has approached this problem in its judicature, which relates to a provision of §§ 42a par. 2 of Act No. 40/1964 Col., Civil code, as amended, prospectively of §§ 196a par. 1 of Act No. 513/1991 Col., Commercial code, as amended. This judicature contains many incorrectness. From the viewpoint of the theory of fiction, only natural persons can become the so called close persons mutually, because in Czech legal order close relationship has been traditionally understood as a relationship of human proximity between particular people. A particular legal provision, which regulates the so called close person without defining it, can be generally used in a legal relationship, in which a legal person is involved, above all by means of analogical application, if conditions for such a technique are met. The recodification of private law has brought an innovation of provision of §§ 22 par. 2 of Act No. 89/2012 Col., Civil code, which potentially may assist with the solving of the outlined question.
 
Key words: close person, analogy, verbatim interpretation, relationship analogous to familial one, clear intent of legislator
 
 
RECENZE /REVIEWS
 
KOBER, Jan: Stupková Marie – Klečacký Martin. Slovník představitelů soudní správy v Čechách v letech 1849–1918. 2015
 
s. 75–79
 
NOVÁKOVÁ, Jana: Káčer Marek. Na okraji krajnej núdze. O prepisování zákonov počas ich aplikácie. 2015
 
s. 79–83
 
SALÁK, Pavel jr.: Rudnicki Jan. Testament żołnierski i testamenty wojskowe w europejskiej tradycji prawnej. 2015
 
s. 83–86