www.pravnik.eu

Vyhledávání/6/2017

STATI /ARTICLES
 
ŠEJVL, Michal: Lidská práva jako diskursivní pojem
 
s. 473–500
 
Abstrakt: Tento text se pokouší dokázat, že lidská práva jsou diskursivním pojmem. Po úvodním představení toho, v čem se diskursivní pojmy liší od pojmů klasifikačních, se zaměřuje na tři znaky, které obvykle připisujeme lidským právům – to, že jde o subjektivní práva, nezadatelnost těchto práv (v tom smyslu, že lidská práva nejsou výtvorem státu) a nezcizitelnost (v tom širokém smyslu, že se jich jejich nositelé nemohou vzdát). U prvního znaku se snaží ukázat, že i hospodářská a sociální práva (tak, jak jsou upravena typicky v Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech) mohou být „skutečnými“ právy, a nikoli pouze právy „manifestními“, což demonstruje na příkladu práva na bydlení. Ve druhém případě diskutuje výhody i nedostatky chápaní lidských práv jako práv daných pozitivním právem („legální“ práva) a na druhou stranu pojetí lidských práv jakožto práv morálních. V případě třetího znaku nezcizitelnosti argumentuje, že se sice můžeme shodovat na tom, že trvalé a úplné vzdání se subjektivního práva je v rozporu s „podstatou“ práva (s výjimkou případu eutanazie), ale v případě dočasných a částečných vzdání se práva je to již diskutabilní. To demonstruje na příkladu práva na lidskou důstojnost, přičemž po představení několika možností, jak lidskou důstojnost chápat, zakončuje, že lidská důstojnost je pravděpodobně také diskursivním pojmem.
 
Klíčová slova: lidská práva, diskursivní (esenciálně sporný) pojem, subjektivní právo, nezadatelnost práv, „manifestní“ práva, „legální“ práva, morální práva, nezcizitelnost práv, lidská důstojnost
 
Human Rights as an Essentially Contested Concept
 
Abstract: This article tries to show that concept of human rights is an essentially contested concept. After explaning the difference between essentially contested concepts and criterial concepts, it focuses on three attributes usually ascribed to human rights – that human rights are rights, that these rights are moral rights and that these rights are inalienable. As far as the first attribute is concerned, it tries to argue that economic and social rights can be understood as “real” rights; it uses as an example a right to housing. Then it discusses advantages and disadvantages of the understanding of human rights as legal rights on the one hand and as moral rights on the other. In the case of the inalienability of human rights it shows that euthanasia violates this attribute. In other cases we can agree that permanent and complete alienation of a right is against inalienability, but in the case of only temporary and partial alienation we can disagree, whether this particular alienation violates the “essence” of a right. It tries to demonstrate this disagreement using the example of the right to human dignity and concludes that human dignity is probably essentially contested concept too.
 
Key words: human rights, essentially contested concept, right, inalienability of rights, “manifesto rights”, legal rights, moral rights, human dignity
 
 BERAN, Karel: Osoba jako „bod přičitatelnosti“
 
s. 501–522
 
Abstrakt: Cílem tohoto článku je objasnit, v čem spočívá chápání osoby jako bodu přičitatelnosti. Být osobou v právu z tohoto pohledu znamená být „jakýmsi bodem“, kterému přičítáme práva a povinnosti. To, co dělá osobu bodem přičitatelnosti, je podle autora právě přičitatelnost. Z tohoto úhlu pohledu je také přičitatelnost totožná s právní subjektivitou, respektive právní osobností. Osoba však není jen pouhým statickým bodem přičitatelnosti již existujících práv a povinností, nýbrž také a především subjektem, který vznik právních povinností způsobuje. Z toho plyne, že osobu nelze chápat jen jako personifikaci již existujících povinností a práv, nýbrž je třeba jí z dynamického hlediska také přičítat oprávnění, respektive dovolení právě k tomu, aby práva a povinnosti mohly vznikat. Tuto dynamiku však nezpůsobuje pouze to, že k tomu má osoba teoreticky „kompetenci“ (že je jí to dovoleno), nýbrž i to, že je jí také přičítán rozum a vůle. Osobě jako bodu přičitatelnosti je takto nutné přičítat: i. rozum a vůli, ii. oprávnění stanovit jiné osobě povinnost, iii. právo požadovat po jiném splnění existující, tj. platně stanové povinnosti (tj. být oprávněným subjektem) nebo iv. povinnost vykonat existující tj. platně stanovenou povinnost (tj. být povinnostním subjektem).
 
Klíčová slova: osoba, fyzická osoba, člověk, personifikovaný soubor norem, bod přičitatelnosti, Kelsen, Weyr, ryzí nauka právní, právní normativismus
 
Abstract: The aim of this article is to elucidate the conception of a person as a point of imputation. To be a person in law, in this perspective, means to be an „item“ to which one can impute rights and duties. What makes a person a point of imputation is, in the author’s view, the concept of “imputability”. From this perspective imputability is also identical with the legal personality or personhood. However, the person is not just a static point of imputation of some existing rights and duties. It is also and foremost an entity which causes the creation of legal duties. It follows that a person cannot be understood only as a personification of the existing duties and rights but, from a dynamic point of view, one should impute a right to create these rights and duties to this person as well. This dynamics, however, cannot be caused by the mere fact that the person theoretically has this „competence“ (i.e. the person is entitled to create rights and duties) but also by the fact that one can impute an intellect and will to it. In this respect we must impute four qualities to a person in law: i. intellect and will, ii. right to impose a duty on another person, iii. right to ask for an enforcement of an existing duty (i.e. to have a claim-right) iv. obligation to fulfill an existing duty (i.e. to have a duty).
 
Key words: person, natural person, man, point of imputation, attribution, personhood, personified set of legal norms, pure science of law, Kelsen, Weyr
 
DISKUSE / DISCUSSION
 
BEZOUŠKOVÁ, Lenka: Zákazy niqábu v Egyptě aneb když světský soud interpretuje islámské právo
 
s. 523–537
 
Abstrakt: Příspěvek se zabývá zákazem zahalení tváře známým jako niqáb. Primárně se soustředí na rozhodnutí egyptského Ústavního soudu z roku 1996, které se týkalo zákazu niqábu ve veřejných školách ministrem pro školství. Ústavní soud musel zkoumat domnělé porušení článku 2 a 41 egyptské ústavy, tj. článku, který stanovuje, že principy šarícy jsou hlavním zdrojem zákonodárství, a garantuje ochranu osobní svobody tím, že ministr školství vydal právní předpis upravující otázku školních uniforem (nejen) dívek ve státních školách. Cílem příspěvku je ukázat vztah mezi šarícou a ústavním právem na příkladu zákazu niqábu a argumentace Ústavního soudu, který dospěl k rozhodnutí, že zákaz zahalení tváře ve školách je v souladu s ústavou. Debata o niqábu ve školách a univerzitách v Egyptě stále pokračuje a nedávno byla spuštěna kampaň volající po zákazu niqábu ve státních institucích, což je považováno částí egyptské společnosti za velmi kontroverzní.
 
Klíčová slova: niqáb, Ústavní soud, Egypt, islámské právo, šaríca
 
Bans on Niqab in Egypt – When the “Secular” Court Interprets Islamic Law
 
Abstract: The paper deals with the ban on full-face veil known as niqab. The primary focus of this paper is the decision of Egypt’s Supreme Constitutional Court from the year 1996 which dealt with the ban of niqab in public schools by the minister of education. The Supreme Constitutional Court had to undergo an analysis of alleged violation of Articles 2 and 41 of the Egyptian’s constitution, i. e. article which states that principles of shari’a are the main source of the legislation and an article which guarantees the preservation of personal freedom, by issuing the decisions by minister of  education on the matter of school uniforms (not only) for girls in public schools. The aim of the paper is to demonstrate the relationship between shari’a and constitutional law on the example of niqab ban and the argumentation of the Supreme Constitutional Court, which came to the decision that banning the full-face veil in schools is in accordance with provisions of the Constitution. The debate on niqab in schools and universities in Egypt is ongoing and the recently lounged campaign calling for a ban on niqab in all state institutions is seen by a part of the Egyptian society as highly controversial.
 
Key words: niqab, Constitutional court, Egypt, Islamic law, shari’a
 
 KOSINKA, Jan Petr:  Metafyzické příčiny krize moderního státu
 
s. 538–557
 
Abstrakt: Pavel Holländer rozpoutal svým textem Soumrak moderního státu uveřejněným na stránkách časopisu Právník, jakož i statí Finanční ústava aneb defenzivní konstitucionalismus současné doby, rozsáhlou debatu, do které kromě hlavního oponentního hlasu ve formě polemiky Jiřího Přibáně s prvně jmenovaným článkem Holländerovým pod názvem Ranní červánky globálního konstitucionalismu: O radostné právní vědě v postnacionální společnosti postupně přispělo svými pohledy hned několik dalších autorů. Cílem tohoto článku je zamyšlení nad nejobecnějšími příčinami krize moderního státu, z nichž jednotlivé její průvodní jevy vyplývají. Příčinu krize spatřuji v souladu s výše uvedenými Holländerovými texty v absenci obecně sdíleného důvodu legitimity moci, absenci zdůvodnění statusu jednotlivce, zásadní modifikaci kategorií vnitřní a vnější suverenity, ztrátě funkčnosti státu a opuštění pořádacích principů právního řádu. Zásadní problém však nevidím v zániku moderního státu v jeho nacionální nebo občanské formě, nýbrž v erozi některých základních univerzálních atributů „vnitřní morálky práva“ (nerozpornost, srozumitelnost, stabilita), jak je definoval Lon L. Fuller, a v absenci jakéhokoliv jednotného referenčního, identifikačního, normativního a legitimizačního rámce za současné absence jednotné normativní morálky, což v důsledku podlamuje právo v jeho vlastním normativním základu.V tomto smyslu je „soumrak“ moderního státu rozpoznáván jako další završující se etapa nominalistické revoluce, která v západní civilizaci probíhá již od přelomu středověku a novověku. Nyní se však již začínají ukazovat její absurdní konce ústící do „postfakticismu“. Dospívám k závěru, že otázku po transcendentálním základu legitimity práva a morálky nelze ani ve 21. století odhodit do starého železa. Lze pozorovat vzrůstající zájem o význam náboženství pro společnost, a to i v Evropě; na druhé straně však i protichůdné tendence posilování radikálního sekularismu na Západě. Řešení proto lze spatřovat v návratu a cílevědomém prohlubování a společenském upevňování nejobecnějších konstitutivních hodnot západních společností, které se historicky mimořádně osvědčily a jejichž rovnováha je schopná zaručit jak rozvoj státu, tak garanci autentické svobody jednotlivce. Opuštění těchto hodnot a myšlenkových vzorců považuji za vlastní příčinu krize, respektive hrozby v ní obsažené.
 
Klíčová slova: individualismus, civilizační krize, diktatura relativismu, legitimita, metafyzika
  
Metaphysical Causes of the Crisis of Modern State
 
Abstract: Pavel Holländer, with his text Soumrak moderního státu (The Twilight of Modern State) published by the Právník journal, as well as with his essay Finanční ústava aneb defenzivní konstitucionalismus současné doby (Financial Constitution, or Defensive Constitutionalism of the Present Era), started an extensive discussion to which a number of other authors contributed in addition to the main opposing voice embodied by the polemic of Jiří Přibáň with the former one, under the title of Ranní červánky globálního konstitucionalismu:O radostné právní vědě v postnacionální společnosti (The Dawn of Global Constitutionalism:On Joyful Jurisprudence in the Post-national Society). The aim of this article is a reflection of the most general causes that give rise to the individual symptoms of the crisis of modern state. The cause of the crisis is seen, in accord with the above-mentioned Holländer’s texts, in the absence of a commonly shared reason of legitimacy of power, in the absence of rationale of the status of an individual, in a substantial modification of categories of internal and external sovereignty, in the loss of functionality of the State, and in the abandonment of the arrangement principles of the legal system.However, I do not see the fundamental problem in the extinction of modern state in its national or civic form but in the erosion of several basic universal attributes of “the intrinsic morality of law” (consistency, intelligibility, stability) as defined by Lon L. Fuller, and in the absence of any united reference, identification, normative and legitimization framework, withthe absence of any united normative morality at the same time, which results in weakening the law in its own normative basis. In this sense, the “twilight” of modern state is recognized as another, final stage of the nominalistic revolution which takes place in the Western civilization from the very turn of the Middle Ages and the modern era.However, its absurd ends leading to “post-factuality” become apparent now. I come to the conclusion that the question of a transcendental basis of the legitimacy of law and morality cannot be thrown away in the 21st century, either. In general, the increasing interest in the importance of religion for the society can be observed even in Europe but, on the other hand, there is a contrary tendency of strengthening radical secularism in the West. That’s why a solution can be seen in the return to and purposive deepening and social strengthening of the most general constitutive values of Western societies, which proved to be extraordinarily useful from the historical point of view and which, if in balance, are able to guarantee both the development of the state and the authentic individual freedom. I consider the abandoning of these values and patterns of thought to be the actual cause of the crisis and/or of the threat it includes.
 
Key words: individualism, civilization crisis, dictatorship of relativism, legitimacy,metaphysics
 
 
RECENZE / REVIEWS
 
KYSELA, Jan: Hapla Martin: Lidská práva bez metafyziky: legitimita v (post)moderní době.
 
s. 558–560
 
EMMERT, František: Tauchen Jaromír. Práce a její právní regulace v Protektorátu Čechy a Morava (1939–1945). 2016
 
s. 560–562
 
HANYCH, Monika: Rolph David – Vitins Matt – Bannister Judith – Daniel Joyce. Media Law: cases, materials and commentary.
 
s. 562–566